sahirparkour Blog Kapverdské ostrovy - exotické dobrodružství

Kapverdské ostrovy - exotické dobrodružství

Dovolená na Kapverdách

Poslední měsíce si neustále hraji s myšlenkou digiálního nomádství. Digitální nomádi jsou lidé, kteří pracují ze zahraničí. Velmi často se živí grafikou, programováním, překlady, případně vedením lokálních lekcí například jógy, potápění nebo surfingu. Jejich životní styl jim dovolí skloubit cestování s prací a jediné, co vlastně potřebují, je jejich laptop a internet.

Rozhodl jsem se vyrazit na Kapverdské ostrovy právě proto, že v období zimních měsíců je počasí v Česku špatné. Nejsem příznivcem zimy, nebaví mě mrznout v mínusových teplotách a potkávat nemocné lidi. Kapverdy, s jejich průměrnou roční teplotou 25 - 30 stupňů (ve stínu) a dobrou dostupnost letadlem (nějakých sedm a půl hodiny letu), hovořily pro.

Přípravy před cestou na Kapverdské ostrovy

Kdo mě znáte, víte, že miluji mou práci. Den bez notebooku a jsem nervózní. Před odletem bylo potřeba připravit a dotáhnout nejdůležitější úkoly, abych se nemusel na "dovolené" věnovat zásadním a vážným tématům. Dalo mi to hodně práce, ale nakonec se mi to více méně podařilo. Poslední úkol jsem dokončoval pár hodin před odletem, ale odlétal jsem už s čistou hlavou.

Běžně v mém životě plánuji a měřím téměř všechno. Někomu by to přišlo už i jako nemoc a zbytečné, hold takový už ale jsem. Nicméně přípravy na zahraničí cesty jsou velmi rychlé a strohé, rád se v tomto ohledu nechávám překvapit. Jelikož vše bylo na poslední chvíli a pár dnů před odletem jsem měl working mode on, zapomněl jsem spoustu věcí s sebou, a naopak si vzal i nějaké zbytečné – třeba dlouhé oblečení nebo ručníky a sprchové gely, které jsou dostupné na hotelu.

Jedinou věc, kterou jsem nestihl, bylo napsat dvě semestrální práce do školy.Studuji dálkově Vysokou školu ekonomickou v Praze, fakultu managementu, a ačkoliv do školy chodím jednou měsíčně, a to většinou jen napsat testy, musím plnit studijní povinnosti jako ostatní studenti. Nicméně jsem si řekl, že práce napíšu na Kapverdách z pláže, a alespoň to ozkouší moji disciplínu. Se sepsáním prací jsem nakonec neměl problém, i když jsem to psal na místě po nocích. Umím si ale představit, že pracovat na dálku a navíc "z pláže" může být hodně o sebekontrole. Každou chvíli na vás totiž útočí rozptýlení a všude kolem číhá dobrodružství.

První dojmy z Kapverd

Z letadla jsem vystoupil v tlusté zimní bundě a hned mi bylo jasné, že tady ji potřebovat nebudu. Počasí bylo tak akorát na tričko. Obvykle nejsem příznivcem cestování přes cestovky, nicméně tentokrát jsem jel s cestovní kanceláří (nechtěl jsem totiž nic řešit) a měl tím pádem vše zajištěno od ubytování až po stravu.

Přijel pro nás autobus a už asi za půl hodiny jsem čekal na booking v hotelu na recepci. Všechno proběhlo v pořádku, první kontakt s místními byl velmi pozitivní - přátelská atmosféra a žádný nátlak, což mě překvapilo, protože s Afrikou jsem měl zkušenost pouze z Egypta, kde místní pořád jen něco tlačili a prodávali.

Ubytování v hotelu klasika, prostě hezký čistý hotel. Jídlo bylo příjemným překvapením. Tolik ryb, a ještě k tomu totálně čerstvých, jako na ostrově Sal jsem snad za celý život nesnědl. Ani jsem nevěděl, že jdou ryby dělat na tolik způsobů. Spousta ovoce, zeleniny, prostě pohoda a dovolená, jak má být. 

Co dělat na Kapverdách?

Možností zabavit se na ostrovech je celá řada. Pro dobrodružné povahy je možné zkusit wind surfing, nebo potápění, pro více klidné povahy se nabízí hezká místa, odkud lze například pozorovat želvy, ochutnat místní víno nebo si dát čerstvé ryby. Na plážích jsou i pouliční workout hriště, takže je možné se tam protáhnout na hrazdách, nebo si jet vyjet na vodním skůtru.

Nejsem úplně ten typ, co by se zabýval památkami, ale baví mě se toulat v ulicích i mimo turistické oblasti a poznávat místní obyvatele. Spřátelil jsem se hned s několika Kapverďankami, které mi při dlouhých večerech, protahujících se až do rána při sezení v klubech a různých café, povídaly o místním životě, problémech obyvatel a jejich názorech. Místní obyvatelé razí filosofii "no stress", a opravdu vše, co dělají, dělají s klidem. Nezajímají se o kapitalismus, války, politiku... prostě jsou happy a v chillu.

Oproti místním původním obyvatelům v zemi žijí skupiny emigrantů z jiných afrických států, často z Nigérie nebo Senegalu. Tito přistěhovalci jsou poněkud živější povahy. Jsou to obchodníci, kteří vám budou nutit produkty na ulicích, slibovat vám "best price for you, my friend" a mluvit o tom, jak mají zrovna dneska narozeniny, nebo rodinu v Praze.

Místní party a jejich tradiční hudbu jsem si zamiloval. Pro Afričany je tanec rituál a vypadá to u nich v klubu úplně jinak než u nás. Mám pocit, že až zase jednou za sto let půjdu do klubu v ČR, tak mi tam bude chybět ten kapverdský spirit. Ženy se tam opravdu umí hýbat a všichni jsou open minded. Žádné rvačky ani ego na diskotéce, možná bych to přirovnal k make love, not war. Zkoušel jsem se naučit jejich místní tance, ale to asi nemám v krvi. Občas jsem si připadal jako dřevo, ale partnerky mi odpustily a společně jsme se smáli.

Největším požitkem pro mě ale stejně bylo si jen tak plavat v moři a nechat se unášet vlnami. Bojovat s vlnami na pobřeží a cítit ve vlasech a na tváři svěží vítr.

Proč jsem ještě jel na Kapverdy, aneb je můj život jen pohádka?

Poslední dva roky jsem neuvěřitelně moc času strávil prací. Věnoval jsem všechno, co šlo, do mých projektů, mých dětí. Práce mě baví a je to způsob mojí seberealizace - vytvářet hodnotu, kterou využijí ke svému užitku další lidé. Přesto nemůžu říct, že je to vždycky easy. Jel jsem na Kapverdy si vyčistit hlavu, protože se na mě v poslední době hrne spoustu nároků a potřeboval jsem nějaký čas si nechat věci rozležet v hlavě.

Z těch obtížnějších rozhodnutí pro mě bylo uzavření firmy na online marketing a vyrovnání veškerých jejích závazků. S mým společníkem jsme na začátku udělali špatné rozhodnutí, které nás stálo spoustu energie a peněz. Po více než půl roku mimosoudního sporu jsme se rozhodli přeorientovat energii jinam, věnovat ji zpět do parkour projektů jako je Zohir.cz (výuka parkouru), nebo Parkour.fashion (parkour eshop oblečení).

Kromě těchto zaběhlejších projektu, jsme se společně s mým týmem pustili do parkour kroužků. Zatím jsme jen v Praze, ale v blízké budoucnosti můžeme být i v tvém městě. Pokud chceš mít parkour kroužek i ve tvém městě, napiš mi do komentáře, z jakého jsi města.

Níže uvádím některé myšlenky, které jsem si během mého pobytu uvědomil.

Myšlenky

1.    Nelze vždycky vyhrát, občas se prostě něco nepovede.
2.    I ten nejproduktivnější člověk nemůže stíhat všechno, klíčem k úspěchu je se obklopit správnými lidmi se společnými hodnotami.
3.    Mít peníze jenom proto, aby měl člověk peníze, je nesmysl. S penězi pouze skončíte prázdní.
4.    Nezávislost je svoboda. Svoboda pro mě znamená mít možnost si vybrat.
5.    Člověk má tendenci ztrácet pozornost a nechat se rozptýlit. Kdo chce uspět, musí správně směřovat svoji pozornost.

Co dělám na dovolené v zahraničí kromě práce?

Shrnuji si svůj život. Nové prostředí rozproudí kreativitu a pomáhá mi získat nadhled. Najednou se věci, které jsem považoval za stresující nebo důležité, ukáží v jiném světle.
Mým životním posláním je neustále vzdělávání se a posun směrem vpřed. Jak říká Ben Christovao ve své písničce: "Stát na místě je životu výsměch."

Video blog z Kapverdských ostrovů

Jako památku na zážitky z výletu jsem vytvořil video blog z mého pobytu. Nejel jsem na Kapverdy primárně kvůli natáčení, takže záběrů není zase tolik. Chtěl jsem vytvořit vzpomínku na můj pobyt, a jelikož jsem se posledních roku tolik nevěnoval mému youtube (moje pozornost a priorita byla jinde), tak jsem chtěl atmosféru sdílet s vámi. Doufám, že si video užijete, a až se zase někdy budete stresovat jako já, vzpomeňte si na místní Kapverďany a řekněte si: "no stress". Zdraví máme jen jedno.

 

Načítání...