sahirparkour Blog Parkour Battle a soutěže, Sahir vs ... ?

Parkour battle a soutěže? Komerce nebo tréninkový nástroj?

Let’s get ready to rumble!

Soupeřit je v lidské povaze. Je to naší nejniternější součástí. Je to totiž jeden z důležitých instinktů umožňující přežít. Buď lepší. Překonej vítr a déšť, zůstaneš zdravý. Překonej dravou zvěř, přežiješ. Překonej své společníky... dostane se ti většího obdivu opačného pohlaví, možná? :) Tak nebo tak, je nám prostě vrozené soupeřit. Proto je taky historie lidstva protkaná bitvami a válkami. Naštěstí, jak jsme stále civilizovanější, chápeme, že vrozené pudy jsou prospěšné, ale je potřeba s nimi naložit jinak, než jak tomu bylo dřív zvykem.

Soupeřit je v lidské povaze. Pomáhá nám to růst. Proto se taky ve sportech soutěží. A tam, kde tak nějak úplně oficiální soutěže nejsou? Tam se jede battle!

Are you ready for this?

Co je to battle? Battle je forma známá třeba ze skateboardingu, ale taky se objevuje v breakdance, v rapu, v programování počítačových her nebo třeba v malování, a kdekoliv jinde, kde proti sobě můžou stanout dva protivníci. Je to jednoduchá záležitost, kdy jeden soupeř vyzve druhého na přátelské utkání v jejich disciplíně, to vše podle předem daných pravidel. Cílem samozřejmě je ukázat, kdo je lepší. Ale také je uvnitř obsažena myšlenka posunout své hranice za tu obvyklou komfortní zónu, najít v sobě nové síly a možnosti. To vyplývá už z podstaty battlů – jde o jednorázovou akci (nebo krátkou sérii), většinou neoficiální, třeba i jen tak mezi kamarády, právě s cílem posunout svoje dovednosti o kus dál.

Takový přátelský přístup někdy v soutěžích chybí. Někdy to prostě vypadá, že je potřeba zvítězit za každou cenu. Proto taky existuje spojení fair play – férová hra, kterou oceňují nejen organizátoři soutěží, ale taky potleskem diváci, když zažijí okamžik nesobeckosti a vstřícnosti v činnosti, která je na první pohled doslova nevraživým soubojem účastníků.

I do parkouru se soutěže dostávají. Je to dobře? Bylo by, kdyby byly soutěže seriózně podané a uspořádané. Věřím totiž, že v parkourové komunitě panuje stále stejný duch vzájemné podpory a spolupráce, který je jeho součástí od samého počátku. A díky dobře provedeným soutěžím by parkour mohl růst lépe a dál, mohl by se postavit po bok dalších novodobých sportů. Soutěže by přitáhly nové parkouristy, peníze pro trenéry i atlety, aby nemuseli chodit do práce, ale mohli se věnovat své zálibě, své lásce k pohybu. Přinesly by nám nový pohled na parkour.

Jenže soutěže takové často nejsou. Jasně, v zahraničí je Art of Motion, populární a popularizovaný díky hlavnímu sponzorovi, a několik menších akcí, třeba Apex Competition v Americe. Ale u nás? Artmoving už je dneska seschlá karikatura původní vize, a nedávno konaný Blend 42 Vodka parkour cup měl skvělou mediální prezentaci, ale samotná akce byla v některých momentech skoro výsměchem parkouru. K tomu si domyslete, u nás i v zahraničí, nejednoznačné hodnocení porotců, protože neexistují přesné parametry posuzování výkonů, a jejich, třeba i nevědomou, zaujatost, protože jsme stále celkem malá uzavřená komunita, ve které se v podstatě všichni navzájem známe. Dostanete výsledek, kterým se rozhodně nedá chlubit. Napravit se to snaží třeba pražský Imacon, ale ten je v začátcích, a co z něj bude, se teprve uvidí.

Ready? FIGHT!

Jenže soutěžení, zdravé, přátelské, hravé soutěžení, to se prostě hodí. Zatrénovat si s někým jiným, porovnat si dovednosti, skočit něco, na co bych jinak neměl odvahu. Co s tím? Vyzvat někoho na battle! 

A koho jsem vyzval? Martina, kterému jsem před lety pomáhal v parkourových začátcích. Chtěl jsem se podívat, jak je na tom, srovnat, jak jsem na tom já, a taky zkusit triky trochu pod tlakem, což je část tréninku, na kterou se velmi často zapomíná.

Jako arénu jsme vybrali gymnastickou tělocvičnu v Liberci (pořádáme v ní i parkour workshopy). Pravidla byla jednoduchá. Jeden vymyslí trik nebo kombinaci triků a musí to skočit. Pokud to dá, ten druhý to musí zopakovat. Když skočí oba, nedostane bod nikdo. Když nezvládne skok ten první, má ten druhý bod, a naopak. Kdo bude mít šest bodů, vyhrál.

Martin na mě vyzkoušel pár věcí, se kterými si ještě nevím rady – pokud jste viděli jedno z mých předešlých videí, ve kterém mě Zony učil skákat rovně webster, je vám asi jasné, že když skočil invert webster, ani jsem se nepokoušel ho napodobit. No aspoň vím, že se mám v čem zlepšit. Na oplátku jsem ho ale zase překvapil double backflipem a gainerem 360, takže v tomhle ohledu jsme si nezůstali nic dlužní.

Už během prvních triků, takových malých výzev, jsem si začal uvědomovat, že se musím na svoje prostředí dívat jinak, abych vymyslel něco pořádného. Musel jsem vypadnout ze zaběhnutého rámce „dělám, co umím“. Musel jsem přemýšlet nejen o sobě, ale taky o prostředí a jak ho využít i o tom, co umí můj soupeř. Objevil jsem tím tak trochu jinou formu parkourové kreativity, než jakou jsem znal doposud.

V přátelském duchu jsme se oba snažili dostat toho druhého na nějakou slabinu, a tak to bylo napínavé až do samého závěru. Jak přesně to dopadlo? Zkuste si tipnout, odpověď je v přiloženém videu.

A až se dokoukáte a dočtete... jaký máte názor na takovou parkour battle? Je to dobrý nápad, nebo ne, a proč? Přemýšleli jste někdy o účasti na parkourové soutěži? Co vás k takovému závěru vede, motivuje? Jak se díváte na hodnocení účastníků, co byste třeba změnili, kdybyste mohli uspořádat soutěž vy? Prostě, ať už vás k parkour battle a soutěžím napadne cokoliv, napište do komentářů. No a pokud se neuvidíme někde na tréninku, uvidíme se u dalšího videa!

Parkour Battle 1 - Sahir vs. Martin

 

Načítání...